V polích mezi Pticemi a Úhonicemi lze najít několik močálů, z nichž vyvěrají pramínky. Ty pak po vzájemném spojení dají dohromady potůček, jež je zrozením Radotínského potoka, který za Úhonicemi se stáčí k Drahelčicím, kde přijímá potůčky s vodou od Rudné a Drahelčic. Dále obtéká Hořelici (část Rudné) a míří přímo do Nučic. Tady v minulosti přibíral vodu, kterou vyčerpávali těžaři železné rudy ze zatopených místních rudných ložisek. Poklidně pak plyne do Tachlovic, kde přijímá potůček od Dobříče. Pak dále uhání k Chýnicím. I zde se posilní o trochu vody z místního potůčku. Pod Chýnicema se dostává do údolí, ve kterém postupně protéká Chotčí, lukami a lesy mezi Ořechem, Zadní Kopaninou a Kosoří. Tady, na rozhraní Chotečského a Radotínského údolí, se do Radotínského potoka vlévá Mlýnský potok, který přivádí vody shora ze Zmrzlíka a Zadní Kopaniny. V posledním úseku své cesty pak protéká Cikánkou k Radotínu, kde u cementárny se posiluje o potůček od Lochkova. Svoji pouť končí pod Kostelem sv. Petra a Pavla v Radotíně a vlévá se do Berounky.
Na své cestě voda od pramene urazí 22 říčních kilometrů a velká část jeho toku se nachází v CHKO Český Kras.
Na přelomu 19 / 20. století voda potoka poháněla 19 z celkového počtu 21mlýnů. Povětšině se jednalo o objekty, kde kromě mlýna, ve kterém nechyběl mlynářský znak (erb), nacházelo se ještě hospodářské stavení. To proto, že k mlýnské nemovitosti zpravidla přináležely sousední pozemky. A z jejich užitku byly živeny hospodářská zvířata, posléze k užitku mnohdy početné mlynářské rodiny. Nezastupitelná role na těchto nemovitostech připadla manželkám mlynářů. Kromě kuchyně, správy domácnosti a dětí měly na starosti i krmení zvířat na dvoře. V minulosti se některé dostaly do situace, že muž-mlynář např. utrpěl úraz ve mlýně, či dlouhodobě onemocněl, nebo dokonce na dlouhý čas musel do války. Na mlýnech, kde neměli stárka, mletí zajišťovaly právě manželky mlynářů, zpravidla s nejstarším synem.
Pro první dva mlýny ještě potok neměl dost vody, a proto se k jejich pohonu využívalo nejdříve páry a později elektřiny. Na ostatních mlýnech voda – v suchých létech toužebně očekávaná – zprvu poháněla mlýnská kola. Tam, kde to šlo, volili kolo na „horní vodu“, protože jeho účinnost je vyšší. Rozhodující pro volbu toho-kterého typu bylo jediné – mít spád. Vodní kola začali v 1.polovině 20.století vytlačovat turbiny. Nejinak tomu bylo i ve mlýnech na Radotínském potoce, především na středním až dolním toku. Byly instalovány převážně Francisovy turbiny s horizontální hřídelí osazené v otevřené betonové kašně.
Počet mlýnů v provozu na potoce začal ale přibližně od 1.světové války klesat. Důvody byly rozličné – konkurence, průmyslový rozvoj ve všech dalších odvětvích, řešení dědictví, ale hlavně, politický vývoj. Velkým mezníkem pro ukončení mletí v některých mlýnech byla německá okupace. Tehdy zůstali v provozu (oficiálně) pouze čtyři mlýny. Byl to mlýn Valnohův v Nučici, mlýn Veselých na Chotči, mlýn Zadní Mašek na Zadní Kopanině (v sousedství Cikánky) a mlýn Přední Mašek v Lochkově (areál dnešní cementárny - mlýn zbořen v r. 1958). I přes přísný zákaz ale někde mlýn pustili, např. u Šarbochů na Cikánce (mlýn zbořen v r.1958 při výstavbě cementárny). V roce 1945 byl provoz na některých mlýnech obnoven, ale po krátkém čase zase ukončen - z různých důvodů. Provoz na všech zbylých mlýnech na Radotínském potoce pak ukončili komunisti na samém začátku padesátých let minulého století. S průmyslovým rozvojem zmizely mlýny především na Cikánce a v Radotíně, a z těch zbylých, každý jeden by mohl vyprávět o jiných těžkostech. Vždyť např. udržovat mlýn s náhonem a k tomu přilehlou usedlost v jakž-takž udržitelném stavu z výplaty, přitom dojíždět (někdy z odlehlého místa) do zaměstnání, kde dostal mlynář / bývalý živnostník a jeho rodina punc nespolehlivého, bylo v době nedávno minulé velice náročné. Určitě také stojí za zmínku, že v současnosti, tj na začátku 21.století jsou majiteli mlýnských nemovitostí na potoce pouze v pěti případech rodiny posledních mlynářů. Bohužel, i to byl jeden z cílů minulého, „pokrokového“ režimu.
Mlýny na Radotínském potoce – to je vzpomínka na minulost; na ony staré časy, které jsou dnes zachyceny na dobových ilustracích, či zažloutlých fotografiích, ale stále také v mysli těch dříve narozených. V současnosti žijeme hlavně přítomností a tím, co nám přinese budoucnost. Většinou máme málo času se ohlédnout a zavzpomínat na to, co bylo a už není, co už zvolna zavál prach. Ti němí svědkové minulé doby kolem nás však existují, a oni nám někdy více, někdy méně, připomínají právě onu minulost, která se svými historickými milníky zapisuje do letopisů lidského pokolení. Můžeme ale konstatovat, že většina mlýnů na Radotínském potoce (ale nejenom na něm), má podobný osud jako patron českých mlynářů, sv. Jan Nepomucký…..
Nicméně, je v lidské přirozenosti vzpomínat jen na to hezké a idealizovat si dobu, lidi, prostředí a především vše, co souvisí s mládím – tedy, že „tenkrát to bejvalo krásný…“
Výlet podél Radotínského potoka po Staré mlýnské cestě, ať už „po svých“, či na kole, se zastavením i u těch povětšině němých svědků, ale pořád stojí za to!
Čerpáno:
- Letopisecká komise Radotín
(O Radotínském potoku a mlýnech / Irena Kozáková)
- Ing. Josef Luňák (Naše mlýny v proměnách času)
- Vlastní a rodinné údaje